Statek se zvířaty

Bůůů

V mnoha stájích jihotyrolských statků jsou krávy. Pro člověka jsou nejdůležitějšími domácími zvířaty.
Předchůdci tohoto hovězího dobytka byli tuři, divoký skot, který už delší čas patří k vyhynulým.

Krávy jsou přežvýkavci. A také ryzí býložravci, mají několik žaludků. Jejich potrava se nejdříve předtráví, pak se vrací do úst a kráva ji ještě jednou pořádně rozžvýká.

Člověk využívá hovězí dobytek na maso, mléko a kůži. Dříve se používaly také jako tažná a transportní zvířata. K těmto účelům se dnes používají stroje. Samice hovězího skotu jsou krávy, samci jsou býci. Ve stáji jsou také telata. Tak se říká mladému hovězímu dobytku. Po narození váží okolo 40 kilogramů.

Telata pijí mléko své matky. Vemena krav jsou plná mléka. Až se tele napije, přijde sedlák a krávu podojí. Čerstvé mléko je potom součástí snídaně. Hmm… Tohle je ale obzvlášť lahodné.

Známá plemene krav jsou: tyrolský šedý skot, hnědý horský skot, holštýnský skot, horský strakatý skot, pincgavský skot.

Slepice

Na jednom statku ve Vinschgau kdákají slepice. Hrabou a zobou zrní, brouky a zbytky rostlin.

Kohout pyšně kokrhá. Toto samčí zvíře má pestřejší barvy než slepice. Hlasitým „kýkyryký“ svolává své slepičky.

„Podívej, kuřátka“, říká statkářka a ukazuje na mladé slepice. Teprve nedávno se vylíhla z vajíček, která snesly slepice. Slepice snese ročně až 300 vajíček. Slepice se chovají také na maso. Děti mají moc rády pečené kuře.

Pes

Heike a Florian přijeli na statek do Jižního Tyrolska.
Vystupují z auta a už je zdraví pes.

Všichni psi domácí mají svého předchůdce ve vlkovi. Před mnoha tisíci lety lidé začali chovat a krotit mladé vlky.
Z divoce žijícího dravého zvířete se stal přítel člověka, s žádným jiným zvířetem nežiji lidé v tak těsném svazku.

Později se začali chovat psí rasy pro různé účely. Dnes existuje přibližně 400 různých psích ras.

Na jihotyrolských statcích slouží psi jako hlídači, pomáhají ale také lovcům a pastevcům.
Heike a Florian se na prázdninách se psem skamarádili, řádí s ním na louce a podnikají dlouhé procházky po lese.

Už nyní se těší na svou příští návštěvu na statku v Jižním Tyrolsku.

Ovce

Jakob s rodiči jedou údolím Schnalstal. Pozorují velké stádo ovcí. Pastýř se svým ovčáckým psem vedou stádo od jedné horské pastviny k druhé.

Zvířata žerou trávu a další rostlinky. „Podívej, malá ovečka“, říká Jakob. Ukazuje na jehňátko. "Tatínek" od ovečky má rohy a říká se mu beran.

Ovce nám dávají vlnu, maso a mléko.
V Jižním Tyrolsku žije asi 49.000 ovcí.

Koza

Klaus pozoruje kozu. Lidé už dlouho chovají tato domácí zvířata. Kozí mléko je velmi zdravé. Vyrábí se z něj mimo jiné sýr. Také kozí maso chutná dobře. Zpracovává se i kůže.

Existují i rasy jako angorská a kašmírská koza, jejichž vlna je velmi jemná a hodně drahá.

Kůzle je mladá koza.
V Jižním Tyrolsku žije asi 17.000 koz.

Prase

Na statku jde právě Paula do chlívku. Kviká v něm pěkná řádka prasat.

Naše domácí prasata pocházejí z divokých prasat.
Vykrmují se a po zabíjačce se jejich maso sní. Paule nejvíc chutná sedlácký špek, na kterém si během dovolené na statku hodně pochutná.

„To je svině“, říká sedlák. Ukazuje na prasečí "maminku". Mláďatům se říká selátka. Než přijdou na svět, trvá to 115 dní. „A tam leží vepř“, vysvětluje. Tak se říká praseti-tatínkovi.

Prasátka mají krátký zakroucený ocásek. V porovnání s jejich těžkým tělem působí nohy prasat drobounce. Prasata patří mezi všežravce.

V němčině se někdy říká: „Ty jsi ale měl prase“. Znamená to, že někdo měl štěstí.

Traktor

„Podívej, traktor“, říká Maximilan a ukazuje na něj. Má velká zadní kola a malá přední.

Sedlák řídí traktor. Po poli právě táhne pluh. Dříve se na tuto práci využívali koně a krávy, vysvětluje statkářka. Díky traktoru je samozřejmě práce rychlejší.

Traktory potřebují silný motor. Musí utáhnout různé zemědělské stroje, například obracečku sena, mulčovač, postřikovač, zvedač nebo vlečku.

Kůň

Lena touží naučit se jezdit na koni. Chce naskočit do sedla, chytnout opratě a vyrazit na projížďku. Konečně pojede na statek, kde chovají koně. Skamarádí se tu s jedním poníkem.

Na louce za statkem dovádějí hříbátka. Po 11 měsících těhotenství porodí kobyla, neboli koňská máma, hříbě. Hřebec - tak se říká koňskému tátovi - stojí ve stáji. Kůň se dožívá v průměru 40 až 50 let.

Koně žerou trávu, seno a oves. Jsou tedy býložravci, ale na rozdíl od krav nejsou přežvýkavci. Koně se dnes používají především na ježdění. Dříve se tito kopytníci zapřahali za vůz.

Člověk chová koně jako domácí zvířata už asi 5000 let. Z divoce žijících zvířat se časem vyšlechtila různá koňská plemena: Velcí a těžcí chladnokrevníci i lehčí teplokrevníci, kteří se hodí na projížďky a závodní ježdění.

Podle barvy se rozlišují například koně bělouši, vraníci a ryzáci: neboli barvy bílé, černé a červenohnědé.

Na statcích v Jižním Tyrolsku často mají koně plemena Haflinger. Jedná se o středně velké koně pocházející právě odtud. Hodí se moc dobře k ježdění. Haflingeři mají bílou hřívu.